O mně

Jako dlouholetý aktivní muzikant mám spoustu zkušeností z živého hraní a prací ve studiu. Narodil jsem se v roce 1968 a muzika mě vážně chytila v 10 letech, kdy jsem díky strýci začal hrát na kytaru. Asi po dvou letech učení hraní táborákových písniček na španělku jsem začal chodit do „lidušky“ na klasickou kytaru. Tam jsem vydržel půl roku, protože kvůli škole mi to otec zakázal. Začala mě oslovovat rocková muzika a hlavně zvuk kytar. Tak se stalo, že jsem si ve třinácti za prázdninovou brigádu koupil snímač na španělku. Doma jsem používal gramorádio jako zesilovač a rodičům tak nastal malý zvukový teror. Hrávat jsem mohl, když rodiče nebyli doma. Po tichu to prostě nebylo ono. Pak to šlo rychle. Zkoušel jsem odposlouchávat nahrávky a ve škole s kamarády pak vyměňoval zkušenosti. Ve 14 jsem šel na internát do Prahy a tam jsem začal hrát ještě s dalšíma klukama. Učil jsem se elektromechanikem a navíc mě hodně začala bavit elektronika. Pořád jsem se v něčem vrtal, sháněl schémata a součástky. Usínal jsem s pájkou a po vyučování honem pro součástky a zase pájet. Dělal jsem různé barevné hudby, blikače, sirény, bzučáky a první zesilovače s obvodem MBA 810. Pamatuji jak nebyly k sehnání a já jsem zameškal ranní vyučování, abych byl první ve frontě u krámu, protože měly zrovna přijít. Odpoledne už mohly být vyprodané. Tenkrát bylo snad všechno nedostatkové.

Ještě v prváku jsem si koupil v bazaru elektrickou kytaru a začal jsem laborovat se zvukem. Zkoušel jsem stavět různá „mršítka“ zvuku. V té době bylo nepostradatelné Amatérské rádio. Né všechno mi z něj teda fungovalo na první pokus, ale tak jsem metodou „pokus omyl“ získával zkušenosti. Někdy však takové s kouřovým efektem. Protože mě to zajímalo a hlavně bavilo, sháněl jsem informace a literaturu, kterou jsem studoval.

V 15 jsem začal hrát v rockové kapele Paralen, kterou jsme založily s kamarády ze základky. Tenkrát jsem si vyrobil první reprobednu a koupil tovární zesilovač Tesla Studiosolo 70. Pamatuji nepoužitelné zkreslení bez možnosti regulace. Začal jsem si stavět vlastní „velký“ zesilovač. Nedostatek potřebných součástek jsem řešil kompromisem vhodného typu. Zajímavá vlastnost byla, že zesilovač hřál víc, když se na něj nehrálo. Po asi roce jsem dostal možnost hrát ve Votické kapele Parafín. Tehdy jsem okopíroval první efekt Big Muff. Zkoušeli jsme o víkendech, protože jsme jezdili ze škol. Přišli první zábavy a první zkušenosti s ozvučováním. Sháněl jsem tenkrát po Praze reproduktory na stavbu beden. Kolega a kytarista Parafínu Jirka Kadeřábek byl truhlář, takže ten měl práce dost. Spolu s Mílou Kůželem, který už tenkrát začínal zvučit, udělal z garáže improvizovanou dílnu, kde stavěly bedny. Jako další člověk, který se začal podílet na zvuku kapely byl Míša Veselý, který nakonec skončil u ozvučovací firmy v Praze.

Bohužel pak šli kluci z kapely na vojnu. Já byl mladší a zůstal jsem doma. Bylo mi 17 a chtěl jsem hrát. Protože jsem v Praze chodil na koncerty, znal jsem se s pár lidmi z kapel a hledal jsem uplatnění. Nakonec jsem začal působit v několika začínajících projektech a kapelách. Některé si už ani nepamatuji. Z těch známějších třeba Železná neděle, Kryptor, T.M.A.

Začal jsem opravovat různé zvukové aparáty a občas jsem si namaloval zapojení. Začal mě zajímat zvuk elektronek, který jsem různě zkoušel upravovat. Někdy v roce 1986 jsem se potkal se zvukařem Romanem Minaříkem, který měl jak říkal „ateliér“, kam chodilo spoustu muzikantů, na opravu aparátů. Spoustu informací a zkušeností jsem tehdy získal od něj. Náhodou se od někoho ke mně dostala kopie zesilovače Marshall, který byl bez elektronek a se špatným výstupním trafem. Dal jsem se do opravy a zesilovač zprovoznil a pak celý předělal. Byl to můj experimentální vzorek, kde jsem zkoušel různé úpravy a změny zapojení. Strávil jsem s tím spoustu času a udělal jsem si tak vlastní zvuk s větším zkreslením než originál Marshall. Částečně jsem pak tyto úpravy dělal do různých kopií i originálů. Roman mi pak později nabídl jezdit s ním jako pomocník a bedňák u kapely Formace. Aparát byl kapelníka a když se pak stalo, že se spolu nepohodli jezdil jsem chvíli jako zvukař sám. To bylo někdy v roce 1987.

Hodně jsem tenkrát cvičil na kytaru a víc jsem si také začal všímat zvuku kapel jako celku. Na koncertech a zábavách jsem koukal, kdo jaké používá zařízení a jak to komu hraje. Byla to doba, kdy si každý vyráběl co mohl a zařízení se různě pokoutně shánělo a dováželo. Tuzex byla další z možností jak něco koupit, pokud tedy na to byly peníze. Jo doba hlubokého míru.

Po revoluci se objevilo spoustu obchodů a možností jak koupit kvalitní nástroje a aparaturu. Tenkrát jsem si konečně koupil i svůj první počítač Amiga 500, se kterým jsem začal tvořit hudbu a první pokusy s grafikou. To byla euforie. Postupně jsem koupil kytary a další originál aparaturu. Měl jsem vcelku jasnou představu o stylu jaký jsem chtěl hrát a tak jsem začal hledat muzikanty a hlavně „lidi“ se kterými bych pracoval. To se mi postupně podařilo a společně s Láďou Veberem jsem založil vlastní kapelu Corveta. Začátkem roku 1992 jsem začal jezdit do Německa. Odtud jsem si postupně dovezl slušné vybavení se kterým jsem chtěl dělat vlastní studiové nahrávky.

Byl jsem zvyklý pracovat s automatickým bubeníkem a tak byl ze začátku stále problém s rytmikou. Zkoušeli jsme opravdu hodně lidí, než se sehnali ty použitelný. Měl jsem prostě velké nároky. Po nacvičení vlastních skladeb jsme natočily demo nahrávku. Moje ambice byly ale asi moc vysoké. Jednou mi prostě kluci sdělily, že jim stačí jak hrají a že chtějí hrát spolu. Na to jsem prostě neměl argument a vlastní kapelu jsem opustil. Přejmenovali se na Caravella a pokračovali dál spolu. Později začali vystupovat jako Judas Priest revival.

Koncem roku 1993 jsem si udělal živnost a začal podnikat v oboru obchodní a zprostředkovatelská činnost. Později pak přibylo ještě zpracování dat a multimédií. Na jaře roku 1994 jsem se odstěhoval z Prahy zpět do Votic. Protože jsem měl už nějaké vybavení byl jsem občas kontaktován jestli bych nemohl něco ozvučit. Tak jsem se tomu začal věnovat víc a postupně dokupoval další a další věci. Můj začátek byl skromný a obsahoval přibližně toto: Zesilovač Aces 2x 300W, Mix 8 input, Efekt Dynacord DRP 15, Mikrofon Shure 2ks, 2 boxy JBL 15“ + 1“, EQ Boss 31p.

Postupem času mi to přestávalo stačit a tak jsem koupil starší a větší bedny SoundTech osazené 2x 15“ + 1“ 600W. Sice jsem tomu rozuměl a mohl jsem si spoustu věcí také vyrobit, ale nechtěl jsem aby to všechno působilo amatérsky jak bylo zvykem vídat u ostatních zvukařů. S myšlenkou, že prostě nevymyslím nic geniálního, rozhodl jsem se prostě spoléhat na tovární výrobky, které jsou dostatečně testované a je u nich větší záruka spolehlivosti a taky prostě vypadají.

V roce 1995 jsem opět začal hrát v Parafínu, protože kytarista David Dvořák odjížděl mimo republiku. Tam jsem působil do roku 1998, kdy se kapela na chvíli rozpadla, protože Jirka "Káďa" Kadeřábek chtěl udělat změnu stylu. Já jsem se pak začal ještě více věnovat servisování PC a často jsem cestoval.

V polovině roku 1999 mě oslovil Láďa Sova, kterého jsem znal ze základky, že shání někoho se zvukem aby obnovil diskotéku „LUCIE“. Začali jsem tedy pracovat spolu a postupně jsme začali jezdit o víkendech po blízkém i dalekém okolí. Dokoupil jsem další bedny a další zesilovače. Výkon jsem tak posílil na 5 000W.

Někdy začátkem roku 2001 mě oslovil Míla Kůžel jestli bych s ním nechtěl jezdit u Fešáků. Nabídl mi jezdit ještě další kšefty a případně jestli bych za něj nejezdil záskoky. Potřeboval ještě pár věcí a hlavně mix. Sám jsem už potřeboval více vstupů a tak po velkém rozhodování jsem nakonec zakoupil Allen Heath GL 2200/24. Začali jsme jezdit spolu a někdy i sám jak bylo třeba. Krátce jezdil jako osvětlovač Petr Dvořák. Později se k nám přidal Honza Žaloudek jako osvětlovač. Výhoda byla, že Fešáci jezdili koncerty ve všední dny a diskotéky byly o víkendech. Do toho pak občas přibyl ještě někdo další. Takže jsem byl kolikrát dost vytížený. S Fešákama to trvalo do roku 2004.

Mezitím jsem začal uvažovat nad větším aparátem, který by se dal rozumně rozšiřovat. Zvolil jsem značku boxů Megaton a zesilovače QSC PL2. V roce 2003 jsem pak svůj plán začal realizovat. Věci jsem dokupoval postupně tak, aby se dal aparát v menší míře použít a taky jak jsem měl peníze. Potřeboval jsem další aparát na víkendy, protože diskotéky byly pravidelně a já jsem měl další nabídky na zvučení. K dispozici jsem měl dalších 7 000W. Tuto sestavu jsem rozšířil v roce 2006 na výkon 14 000W. Potřeboval jsem na ven větší výkon a rezervu. Stále je co vylepšovat a mám stále vyšší cíle. Je to dost nákladný koníček, který mě baví. Protože jsem v loterii stále nevyhrál, padne na to v podstatě všechno co vydělám prací i muzikou a co mi zbyde po zaplacení půjček.